Finanční sektor z druhé strany stolu. A proč jsem ho opustil.

Když jsem v roce 2017 vstupoval do finančního sektoru, měl jsem jednoduchý cíl — pomáhat lidem dělat lepší rozhodnutí o penězích. Postupně jsem prošel rolí finančního poradce, manažera, lektora a nakonec i prémiového bankéře. Práce mě naučila opravdu hodně. Ale zároveň mi otevřela oči způsobem, který jsem tehdy nečekal.

Po pěti letech jsem z financí odešel. Ne proto, že by mě finance nebavily — právě naopak. Odešel jsem kvůli systému, který mě už dál nedával smysl.

Neustálý tlak, který vás časem semele

Jednou z prvních věcí, které si člověk ve financích uvědomí, je to, že cíle nikdy nekončí. Nový měsíc, nový plán. Nový rok? Začíná se od nuly.

K tomu neustálé telefonování, aby člověk naplnil diář, nekonečné administrativní úkoly a manažeři, kteří vás několikrát týdně kontrolují:

• kolik máte schůzek,

• kolik jste uzavřeli smluv,

• jak daleko jste s plněním plánu.

Nešlo o odbornou práci. Šlo o výkon. O čísla. A to mě postupně začalo vyčerpávat.

Nejlepší řešení často nebyla ta, která jsme mohli nabídnout

Tohle byl pro mě jeden z největších zlomů. Čím víc jsem se vzdělával, tím víc jsem viděl, že nejlepší produkt pro klienta není vždy ten, který máme v nabídce.

A když chcete dělat práci poctivě, ale musíte vybírat jen z omezeného portfolia, které zároveň určuje váš příjem… začne to v člověku hlodat.

Jednou z věcí, která mě zasáhla nejvíc, byla situace během mého zaškolení. Kolegyně otevírala klientovi účet kvůli hypotéce. Bez jediného vysvětlení mu do nastavování „přihodila“ pojištění, řekla mu částku a dodala, že to „musí mít“.Klient překvapený, ale potřeboval účet kvůli hypotéce — tak přikývl.

A já tam seděl a říkal si: Tak tohle opravdu ne.

Ve financích často nerozhoduje odbornost, ale schopnost prodávat

Nechci zobecňovat — jsou skvělí poradci i bankéři. Ale zároveň jsem viděl, jak snadno se do systému dostanou lidé, kteří o financích vědí minimum. A přesto radí klientům o úvěrech, investicích nebo pojištění.

Někdy funguje víc charisma než znalosti.

A to je problém. Obrovský.

Viděl jsem kolegy, kteří tlačili produkty, kterým sami nerozuměli. A klienti jim věřili, protože „v bance přece vědí, co dělají“.

Co si z financí nesu dál

Přes všechny negativa to bylo jedno z nejcennějších období mého života. Získal jsem hluboké znalosti finančních produktů — od běžných účtů, úvěrů, pojištění až po investice. Rozumím poplatkům, provizím i motivacím, které poradce často vedou.

Naučil jsem se vyjednávat s bankami, chápat jejich postupy a dívat se na finance s nadhledem.

A hlavně — zjistil jsem, že existuje způsob, jak lidem pomáhat bez tlaku na prodej.

Proč jsem odešel — a co mám dnes

Odešel jsem kvůli tomu tlaku, hodnotám i tomu, že jsem chtěl dělat práci jinak — poctivě, otevřeně a s čistým svědomím.

Dnes mám práci, která mě baví a co se týče finančního sektoru, tak přistupuji k němu konečně svobodně a s nadhledem, co mi ve finále pomáhá budovat vlastní majetek mnohem efektivněji a rychleji.

A tak, i když jsem finanční sektor opustil, neztratil jsem zájem o finance. Naopak – naučil jsem se dívat za čísla, chápat motivace a vnímat souvislosti. Dnes jde hlavně o to, aby finance sloužily lidem, ne naopak. Opravdová hodnota není v produktech, provizích nebo cílech na tabuli. Je v tom, že rozumíte svým možnostem, umíte se rozhodovat a máte někoho, kdo vás při tom podrží a poradí poctivě.

A to je přesně to, proč jsem utekl – abych mohl ukázat, že finance mohou být jednoduché, srozumitelné a především férové. Tak, jak by měly být.